Akce co jsme absolvovali 2013 a 2014

     Drazí přátelé. Letošní jaro jsme tak nějak prosrali, protože "vyléčeni" tím minulým mysleli jsme si, že opět žádný nebude. Ovšem ejhle, ono přišlo! No a protože nás Kubrti před pár týdny nečekaně navštívili a v rámci návštěvy je napadlo, že bychom mohli navázat na v minulosti mimoděk založenou tradici jarních, či spíš raně letních sedánků v Bohutíně, nedalo se nic dělat a souhlasili jsme.
Já osobně jsem na motorce, přátelé, neseděl tři čtvrtě roku. Moc se za to stydím, ale fakt na to není čas. Buď jsem v práci, nebo v práci. A nebo v lihu... Vono to vyjde nastejno. Já totiž na motorkách pracuju, aby ostatní na nich mohli jezdit. Tak...
No ale kupodivu v sobotu dopoledne jsem Madlu nastartoval a bez problémů rozjel. A musím říct, že jak se mi zpočátku nechtělo a byl jsem hotovej a předpověď počasí byla prachbídná atd atd., tak to nakonec dopadlo excelentně. Ostatně, tak to totiž bývá...
Zpočátku padaly provazy deště, ovšem jen chvilinku. Pak vykouklo sluníčko a i nám se rapidně zlepšila nálada. A to navíc přijel Meďul;-), čímž bylo o zábavu postaráno. Po prologu v Kubrtovic pneuservisu a úvodním pohoštění u nich doma následovala nádherná projížďka. A po ní ještě nádhernější kalba za účasti starých příbramských legend. A po vychrápání a zkušebním fouknutí do alkotesteru (samý nuly, jako za mlada!) další projížďka, tentokrát cestou domů.
Kubrtům letí od nás vstříc vřelý dík za skvělé pohoštění a bezchybné ubytování a všem ostatním - na viděnou za týden v Mrcáskově! 

 

Ála si nedal říct a plechový plzně koupil už dopředu. Nejen že cestou poněkud nabobtnaly, ale už na ucpaný strakonický jednu pixlu prorazil zámek kufru. Romča pak na mě za jízdy hulákala: "Alešovi teče pivo!" A já: "Co???" A ona: "Piiiivoooo!!!"	Plzeňské zátiší na strakonické...	Jsme v cíli. Na okraji Příbrami jsme sice trochu zmokli, ale hlavní liják se spustil ihned poté, co jsme se dostali pod střechu.	U Kubrtů v servisu vládla pravá idylka.	Venku však řádí všichni čerti...
Pozor, Kubrtova nová mašina! Z Itala se nám stal Rakušan. Ale jak on sám tvrdí, pořád Evropan, johóóó!	Nejdřív ale musí, chudák majitel, vyměnit gumy ne Romčině Matyldě. Až pak se uvidí, jestli se to vyprší, nebo přikročíme k plánu "B"...	Právě dorazil strýček Brůůůna, alias Meďul!	další z příbramských bardů si kráčí pro svůj v servisu zaparkovaný motocykl: Pavel Držmíšek, celý v bílém!	Zde už jsme u Kubrtů doma. Malé pohoštění před vyjížďkou.
Při prvním tankování v Milíně dorazil i Pečickej! Prej jel náhodou pro benzín.........	Zastávka na oběd na Trhovkách, v těsné blízkosti legendární nálevny Las Vegas, kde jsme kalili už za socialismu. Jóó jóó...	Konečně zpátky na základně. A pivo pojď!!	Kubrt, po dlouhém přemlouvání sebe sama, roztápí gril.	Jde jim to ale od ruky, že?!
Nádherná vůně...	U stolu to začíná žít.	Dorazil i Pepa Štětka s chotí. Právě včas!	Že by Meďul zase něco provedl?!:-)	Na zdraví, kamarádi!
Nebojte se, to není duch. To je... Kozel!	Přítel Uň s kamarády právě dorazili z blízké hospody a nepřišli s prázdnou.	Tatarák umně upraven do tvaru - kosočtverce!	Králové večera, odpadky ranního kuropění...	To, co se schovává pod dekou, je Meďul...
Zmuchlanej bratr.	Zdenina už balí.	Sajda malýho Kubrta.	Potvrzení faktu, že jsme fakt občas jeli v dešti.	Musíme mašiny umejt, protože na příští akci musej bejt eňo ňůňo!!

 

     Zatím poslední Dětský Čundr se počasím a účastí dá srovnat s tím předposledním: počasí nic moc a v souvislosti s tím účast skrovná. Přesto však atmosféra byla, jak jinak, vynikající. Protentokrát jsme jako místo konání zvolili Úštěk, který se nám líbil už před lety, kdy zde končil jeden v "velkých" Čundrů. A to ještě nic nebylo, protože už teď se těšte na příští dětský "BabyČundr", který se odehraje opět na konci školního roku, ale tentokrát v Chlumu u Třeboně! A na kolech!!

Jsme na místě. Nejdříve pořádně nasprejovat proti klíšťatům.	A pak se pokusit postavit náš stan. Nebýt pomoci Kubrtů a Držmíšků, tak nevim nevim...	Dorazil i Kamil s rodinou a nově vytuněnou mašinou.	Souboj.	Snídaně.
Hoši z Městských služeb se rozhodli právě teď sekat trávu...	Malej Kubrt si právě roztrhnul oblíbenou bundu a spílá mi, že to fotím:-)	Stoupáme do kopce, na poutní místo Na Ostrém.	Pořád nahoru...	Za náročný výstup jsme odměněni nádherným výhledem na Úštěk.
Krása, viď Kamísku?	V kapli.	Ke svatým mučedníkům má hodně daleko, že?	Kruh v obilí.	Pozdrav.
A teď zpátky dolů.	Na návštěvě v železničním muzeu v Zubrnicích. Natáčel se zde slavný film Páni kluci.	Samé vagóny.	Další vagóny..	Řada exponátů nás zaujala.

Hurá do dalšího vagónu.	Modrá je dobrá. A ten nápis vzadu jakbysmet!:-)	Právě přijel motoráček.	Právě přijel strýček Milďan!	"Oliver starší" a Oliver mladší.
Exkurze ve skanzenu	Naše děťátka v historických škamnách.	Ten nejzlobivější zkouší za odměnu klečet na hrachu!	Ve starém hokynářství.	U hospodáře.
Na drezíně.	Milďan a jeho historický motocykl československé výroby.	Děťátka jsou evidentně spokojena.	U ploskovického zámku. Už dorazili i štěchovické posily!	Na zámku...
...a v podzámčí.	Podvečerní buřtíky a pivíčko v kempu.	Děťátka u čertovského sousoší.	Olíka zaujal jistý orgán.	Čekání před Muzeem čertů.
Pekelná expozice ve věži poblíž náměstí.	Štěpík má z čertů příšerný strach!	Peklo jako na talíři.	Pekelné razítko.	Tak tyhle schody vedou fakt do pekla. Tam nahoře zůstal Štěpán a s ním Aleš. Na Štěpíka už je toho fakt moc...
Zhrzené dítě, popichované strýčkem a konejšené matkou.	Navrátilci z pekla.	Zasloužený oběd v pizzerii.	A závěrečný výlet do Pekelných dolů.

 

 

8. června 2013 (Havran)

Záchranné výprava

     Kamískův obytný karavan v jednom z kempů na orlické přehradě utrpěl při letošních povodních vážné škody. I usnesli jsme se, že mu nabídneme pomocnou ruku při odstraňování následků rozbouřeného živlu a jednoho sobotního dopoledne tak vyrazili na jih. Nebyl by to ale Kamísek, kdyby se nám (nechtěně) nepostaral o kopec zábavy. Na tomto místě musím ale uvést, že jsem mu tehdy svatosvatě slíbil, že ho zde nebudu pomlouvat. No ale řekněte, cožpak jsem já někdy někoho pomlouval?! Vždy jde pouze o čirou skutečnost a holá fakta! Celá cesta na jih se nesla v humorném tónu a řeč se točila převážně kolem pověstného Kamískova vozidla, zvaného "Xanťoška". To jest obdivuhodný stroj francouzské výroby, velmi trpělivě snášející nejrůznější experimenty svého majitele. Při sjíždění "Vozničáku" na strakonické dálnici se na palubce "Xanťošky" rozsvítila jakási kontrolka, o níž Kamísek prohlásil, že sice neví, co to znamená, ale že to jistě nebude nic důležitého. Ráďa s Romčou nad jeho soudem sice vyjádřily jisté pochybnosti, ale nebylo to nic platné. Záhy však došlo na jejich slova. Nedaleko před cílem totiž "Xanťoška" udělala kuck kuck - a zastavila uprostřed polí. Tam také začíná naše fotoreportáž.

: "Xanťoška" se zakuckala a zastavila.	Kamískův stroj hýří řadou neobvyklých vychytávek, zde např. "provizorní" ucpávka. Už je tam půl roku...	Kamísek si stále věří: "Ale Romanko, proč volat Kubrtovi? Tohle v pohodě zvládnu!"	Začíná jít do tuhého: "Romanko, jak daleko bydlí pan Hajný..?"	Tak my si tedy zatím dáme oběd.
Nezbytné propriety: kýbly, savo, rejžáky, řízky a pivo.	Závada je konečně odstraněna, výprava může pokračovat!	V kempu už všichni suší...	Kamískův karavan. Voda před několika dny dosahovala až ke spodní hraně okna!	Takže vzhůru do díla!
Holky cídí interiér.	Kočka, ehm - Kamísek na rozpálené střeše.	Dole pod ním číhá Marian. Zašívají plachtu.	Zasloužená odměna: slivovička.	Chvíle odpočinku.
Až když se "velení" ujala Romča, dospěl úklid do úspěšného finále!	Zastávka na hrázi Orlické přehrady.	Jak to tam vypadá?	No, potěš...

 

 

 

1. června 2013 (Carlos)

300 zatáček Gustava Havla

     Kamarád Jindra mě oslovil zda nemám zájem jet se podívat do Hořic, kde se jede na přírodním okruhu závod 300 zatáček Gustava Havla. Souhlasil jsem že pojedu, protože jsem na takovém závodě ještě nebyl a už jsem si několikrát říkal, že bych se měl zajet podívat. Jediný problém jsem viděl v tom kam složit hlavu, protože závody se jedou od 17. května, kdy se jede trenink až do 19. května, kdy je hlavní závod kterému předcházejí kvalifikace. Jindra prohlásil, to není problém Hanky (jeho přítelkyně) táta, bydlí v Trutnově. Budeme spát u nich.

Páteční den po práci jsme vyrazili. Nezmokli jsem. Bez problému dojeli do Trutnova. Po ustájení motorek do garáže, jsme odešli jak jinak než do hospody na večeři a pár piv.

Sobotní den po probuzení a zjištění že celou noc pršelo jsme se rozhodovali zda pojedem nebo nepojedem do Hořic, protože ještě trochu mrholilo. Samozřejmě že jsme jeli.Nejdříve jsme zaujali pozici ve městě, pod kopcem u pravé zatáčky. Potom jsme se přesunuli úhlopříčně na druhy konec okruhu, do lesa k "esíčku" a pravé "kose". Asi nejhezčí část tratě. Odpolední návrat, večer pivo v hospodě a pořádná večeře bylo zakončení dne.

Nedělní den byl opět ve znamení přesunu na závody do Hořic. Opět jsme zaujali místo v lese, kde jsme sledovali všechny závody.  

Závody se trochu protáhly, museli jsme odjet trochu předčasně. Cesta do Prahy probíhala standardně, samé plechovky se motaly po silnicích, takže průměrná cestovní rychlost okolo 60km v hodině.

     Už asi před rokem Eliška projevila snahu svou malou Čičí CB500 po mámě vyměnit za něco razantnějšího. Teď, zdá se, došlo na lámání chleba a našla si tak svou vysněnou CBR600F v jedné vesnici na Havlíčkobrodsku. Po dohodě jsme pak "inspekční" cestu pojali jako první velkgangovský motovýlet sezóny, která už neměla přijít. Ona vlastně skoro nepřišla, protože zima byla dlouhá jako Lovosice a jaro tak hnusný, že nebejt kalendáře, tak nevím, že byly Velikonoce a Čarodějnice! I těsně před startem to vypadalo, že z výletu snad sejde, ale já jsem zakázal paniku, neboť na základě informací Badem doporučených norských meteo webovek jsem věděl, že "jedenáctá rozhodne". A taky že jo! Chudáci ti, kdo se mračen a vody zalekli, nebo ti, kteří přestali doufat v začátek této sezóny. Cesta samotná se odehrála v poněkud brisknějším duchu. Rychlost jízdy se pohybovala mezi 140-ti a 160-ti km/h, ovšem silnice jsou mezi Kolínem a Havl.Brodem až neuvěřitelně excelentní. V pohodě stíhal i ze Šumavy se varcivší Míra se svou ultrapotvorou a skvělou náladou. Teď fakt nemám na mysli Elišku. Ta se naopak svěřila, že otáčky držela celou cestu na devíti tisících. Z deseti... Obchod se zdařil, dovozce zdá se být solidním člověkem a tak to vypadá, že Eliška přesedlá na lepší. Óóó jééé..!:-(

Začíná se to sjíždět.	Po delší době je k vidění Mírova kráska.	A co na to pan Pes? Jeďte už konečně do...	Čekání na Nesmrtelňáka v Sadské.	A to už jsme na místě...
... v obci Věžnice. Nebo Věznice?	Eliščina vyvolená. Tedy ta motorka. Co na to Elina v pozadí??	Tady už konečně předstírá zájem!	Mrcásek vyráží na zkušební jízdu. Konečně se sveze na POŘÁDNÝ motorce!	Čekání na Mrcáskův návrat. Eliška, tchán a maminka. Schválně, kdo z vás tchánovi vyká a oslovuje ho vole??  Vy vole.
Opatrné přiblížení...	...opatrné usednutí...	...a opatrný rozjezd napotřetí. Míra fandí a Davídek? Vidíte ho na tý lavičce??:-)	Je to hodná kočička, ta cébéer.	Otec k synovi: "Tys udělal tousty? Naval..!"
Dobře jsem kluka vychoval...	Zastávka na oběd.	Odjezd z Přibyslavi.	Prohlídka bazaru u Kolína.	A večer grilování, to bude MASÍČKO!!