Náš spolek Velký gang    

Aktivní členové                   

 

  Více či méně v současnosti aktivní členové Velkého gangu

 

 

 

  Karel B_áča (1968), zvaný Carlos (podobnost přízviska s proslulým teroristou je však pouze náhodná!) bytem v Praze, debutoval při Čundru 2000, ještě nedávno vlastník choppeříku Kawasaki, nyní však konečně přišel motorkářství na chuť koupí silniční šestistovky, účastník motoakcí poměrně sporadický, leč kupříkladu Toulek Prahou pravidelný, bývalým povoláním nákupčí, kombajnér, automechanik a autoelektrikář, soustružník, prodejce mobilů, řidič kamiónu, osobní řidič jednatele nejmenované společnosti, skladník v chovatelských potřebách, správce počítačové sítě, servisní technik GSM zařízení, asistent řízení objednávek při vývoji GSM/GPRS/GPS zařízení a občas i navigátor při rallye a architekt těchto webových stránek, uf...

 

  Petr BLÁHA (1969), zvaný Kozel, bytem Brod u Příbrami, debut při akci Příbram IV. v říjnu 1989, kdysi zlý fantom všech našich Příbramáků, odstartoval na podzim 1991 lavinu, když do party přivezl první nefalšovanou japonskou motorku, po dlouhé pauze se na akcích vč. Čundru začal zjevovat opět v r.2007 i se  synem Kozlíkem, i když svou poslední mašinu prodal před více  než deseti lety, profesí dřevorubec, pilař (pílič, pílovač?), námořník a  dobrodruh.

 

  Jiří BROŽEK (1965), zvaný Bobby, bytem Zeleneč (okr. Praha-východ), debut při Čundru 1989, po pauze, ještě delší než ta Kozlova, se zúčastnil zahájení Čundru 2007 na mopedu Yuki, počátkem devadesátých let představoval svým ryzím člověčenstvím morální jistotu v naší sestavě (krom mě, ovšem!), nejen pro svou férovou povahu, ale i pro nelehké povolání hasiče.

 

  Marek ČEŘOVSKÝ (1971), zvaný Čeřa, Čeřák, Ovád nebo Hovado, bytem Praha-Lužiny (kdysi v temných Nuslích), debut při Prasinci 1992, pravidelný účastník Čundrů i mnoha jiných akcí, jichž se však rozhodně neúčastní kvůli ňákejm blbem deseti pivům, vyjel po delší přestávce před třemi lety se svým mastodontem Kawasaki VN1500, profesí bývalý svědomitý policista, poté spolumajitel DTP studia Dutý a Švorc, pak letitý rozvažeč baget, jenž nyní povýšil na obchodního zástupce (a ještě se dal na studia!)

 

  Kamil DERFL (1976), zvaný Kamila Derflová nebo Lesní fčela, bytem jakési Kryry nebo vlastně spíš Praha-Jižní Město, muž/žena, debutující při Masopustu a vlastnící zásadně tutéž motorku jako já (donedávna tedy Yamahu FZX750, ovšem s V-Maxem jsem mu udělal čáru přes rozpočet!), kdysi nedopatřením policista, nyní omylem voják z povolání a  příležitostný komparsista na Barrandově, mistr devatera řemesel a desátýho průseru, partner (mimo jiné:)) sl. ing. Radky Mlejnkové, bez níž, ze strachu před odpornými a věčně ožralými motorkáři nevyjede ani za humna, natož na Čundr či Mlejn.

 

  Tomáš DUFEK (1962), zvaný Skříňák, bytem Praha-Nusle, debutoval při Čundru 1998, pravidelný účastník všech akcí, při nichž se nemusí chodit pěšky, ředitel oblíbené akce Mlejn, emigroval do NSR skutečně v pravý čas (v srpnu 1989, chachá!), bývalým zaměstnáním grafik v několika reklamkách, zástupce vedoucího OD Bauhaus, operátor ...ADACu (Sprächen sie... ) a redaktor ČMN, nyní manažer - překladatel - bůhvíco ve firmě přítele Zikiho, vlastník žlutého ďábla Hondy CBR900 RR jménem Hirai (Rychle přilétnout:)) s autopilotem a sirénou (to se to lítá, když se občas doleje olej a benzín:))- a teď už i legendárního  Knedlika.

 

  Jiří HAJNÝ (1972),  zvaný Kubrt (kdysi Kudrna), bytem Vysoká Pec u Příbrami (při jeho výšce nejmíň 256 cm se není jménu obce co divit - to já bych musel pocházet z Tlustý Pece!), debutující při první akci na Č. Šternberku v říjnu 1990, nyní, po Benově odchodu neoficiální hlava (našich) Příbramáků, ještě nedávno vlastnící Ducati 999, nyní ze zdravotních důvodů dočasně opěšalý (resp. oležalý), v blízkém budoucnu však (až dodělá podlahy a topení na baráku a spraví si pochroumaná záda) jistě opět oducatělý, majitel prosperujícího pneuservisu (PNEU HAJNÝ - skrytá reklama!) a zcela samostatné manželky.

 

  Martina HAJNÁ (1972), zvaná Kubrtka (podle Kozla však Držka!), původem z Lysé nad Labem, debutujíc při Prasinci 1990, ještě nedávno vlastnila Hondu CBR 600, nyní však pouze manžela Kubrta, synka Vítka, ňákýho skútra a neutuchající chuť letět do Vozničáku 220!

 

  Vladimír HAMPEJS (1969), zvaný Lábus nebo, ač Vladimír, Láda (bez háčku!), vskutku originální bytost, dávný člen pověstných Zdabořských legií, ultratvrdé části byvší Jižní sekce, vyznávajících heslo Jawa nebo smrt (nebo Pivo nebo smrt?)a pak všichni zmizeli v propadlišti času  až najednou, po dlouhých sedmnácti letech se loni na podzim vynořil z hlubin zapomnění a do našich řad vkráčel tak, jakoby si jen odskočil (Ty vole, nejsi ty Lábus?! Nóóó!), protože to prostě nevydržel a na volání divočiny odpověděl koupí zánovní CBR600  a tak jako my, i on teď úpěnlivě vzhlíží k prvnímu slunečnímu dni.

 

  Ondřej HAVRÁNEK (1970), zvaný Ondrůdr, ovšem občas nepěkně oslovovaný: Ty milionářu blbé..!, debutoval při Čundru 1993, již dlouho brumlající na své věrné Suzuki VS1400 Intruder (druhý nejzasloužilejší motocykl v současné sestavě VG  od r. 1994), amatérský UL pilot a nadšenec, letecký archeolog, fabrikant, restauratér a vykořisťovatel nebohé dělnické třídy, pocházející z Káraného u St. Boleslavi.

 

  Nicole HAVRÁNKOVÁ (1971), lepší polovina Ondrůdra, debutující při akci Mlejn 2001, máma malých Havránků, jinak však taktéž fabrikantka a restauratérka - jako chudák manžel.

 

  Miroslav JANOUŠEK (1973),  zvaný Fanánek, bytem na Točné u Prahy, debutující při Toulkách Prahou v prosinci 1998, spolumajitel obchodu s telekomunikační technikou (mobily a tak), spoluředitel akce Masopust na Točné, vlastnící Suzuki 800 Intruder, na které však vyjíždí vždy pouze o přestupném roku a zásadně nikoli s námi:).

 

  Tomáš KARBULKA (1966), řečený Karkulka nebo Gambrinus, bytem v Újezdě nad Lesy (Praha 9), debutující při akci Karlštejn v květnu 1995, expert na software tiskáren či čeho vlastně, majitel rozlehlé garáže s půjčovnou motocyklů, občasný zuřivý motokrosař a endurista, účastník jakési Šestidenní či čeho vlastně, nyní nejčastěji sedlající zánovní Yamahu XJR1300, které však příliš nesvědčí štěrkové parkoviště u svijanského pivovaru, protože to halt není enduro:).

 

  Zdeňka KARBULKOVÁ (1973), původem z Brandýsa nad Labem, debutující při Čundru 1993, ustaraná choť svého na enduru po lesích a polích skotačícího manžela, byvší předsedkyně velkogangovské Ligy sufražetek, nyní vychovávající dvě neposedné dcerky a kojící mrňavého následníka Karkulínka.

 

  Vladimír KRAFT (1967), zvaný Čert, bytem v pekl..., pardon, ve Velkém Oseku, údajně absolvent ČVUT s titulem ing., údajně programátor velkorypadel (stejně kecá), nyní přečasto pobývající, údajně pracovně, v Rusku, Číně či Kanadě, údajně stále ještě vlastnící raritního Dněpra se sajdou (kterého už ale osm let nikdo neviděl...), debutující při Čundru 1992, kde zahájil svou vpravdě hvězdnou kariéru nepřehlédnutelného elementa, holdujícího námořnickému moku s pepřem a lákem od feferonek v míře nesrovnatelně větší než malé a o své osobě bez ustání vydatně mlžícího.

  Jana KAPLANOVÁ (1971), řečená Pěničková, Pěnice (Arizonská) nebo Pěnča, životní partnerka a doslovná femme fatalle inženýra Čerta, tak jako on, občas nespoutaný živel, matka jeho dvou dcerunek, debutující na památném Silvestru v Zásadě v r. 1997.

 

  Roman KROVOZA (1972),  zvaný Mrcásek, bytem v Semicích, debutující při Silvestru 1989, jeden z posledních mohykánů - členů dávné Severní sekce, skvělý automechanik a autoelektrikář, v současnosti servisující ještěrky (ne ty na kameni!) a naše auta, excelentní jezdec (na mě ale nemá!)a zároveň věčný vtipálek, jehož vtípky se posléze zhusta obrátí proti němu samému (tedy nabížista), jezdící na své taliánské Ducati Monster  především v dešti, mrazu a za tmy.

 

  Gabriela KROVOZOVÁ (1974), řečená Copina, debutující při akci na Českém Šternberku v říjnu 1990, spolu s dvěma dcerami neúnavně bdící nad klukovskými úlety svého nepokojného chotě, ona je však tou, kdo doma nosí kalhoty - ač se machista Mrcásek zcela zbytečně durdí, že nikoliv:), nyní managerka Výstaviště Lysá n.L.

 

  Marie LENKVÍKOVÁ (1971), původem z Prahy, léta však žijící s dcerkou v Příbrami, debutující taktéž na slavném Českém Šternberku v říjnu 1990, byla legendárnímu Benovi, svému muži - než odjel na dalekou cestu, z níž není návratu - oběma rukama i nohama a mnohdy i hlavou, a především navýsost spolehlivou oporou.

 

  Tomáš LUDVÍK (1973), zvaný Tarzan, bytem v Praze, je druhou polovinou známého dua Tlusťoši s obchodním názvem Buldoci-prodej mobilů a ač zarytý antimotorista, oslňuje publikum svým ostrovtipem při akcích Masopust na Točné (jíž je spoluředitelem) a Toulky Prahou již od roku 1998.

 

  David MAREK (1973), oblíbený Dunďa, rodilý Pražák, v poslední době však postupně přesídlující, spolu s partnerkou Marcelou a malým synkem, do Podještědí, ač dobrotivý hromotluk, přesto občas pěkně zuřivý taxikář, předtím pumpař, bazarista a autoklempíř, kdysi sedlající dnes Skříňákovo er ero a následně superrychlou VTR SP2, v současnosti však (zatím) žlutou octavii s navigací na střeše (podle Čeři:)), v sestavě Gangu debutoval při Čundru 2000.

 

  Radka MLEJNKOVÁ (1973), zvaná Radek Mlejnek nebo Radula Mlejnescu z  Ploešti, žena/muž, debutující při Masopustu na Točné 2002, managerka společnosti T-mobile, t.č. na mateřské dovolené, pravá i levá ruka, oči, uši a hrdý sponzor svého partnera Kamila, bez  něhož by klidně vyrazila i sama, kdyby nepečovala o čerstvě narozeného Olivera (T-wista:)).

 

  Petr NOVÁK (1967), věhlasný Meďul (nebo také Brůna), oblažující svým nevinně dobrotivým úsměvem členy sestavy Gangu již od akce Pacov v červenci 1989, jeden z otců zakladatelů současné podoby party a pilíř byvší Jižní sekce Příbramských horalů, neúnavný propagátor a vyznavač silničních motocyklů (Prrrrostě suprrrdivize!) a ač roztomilý zmatkař, přesto (nebo právě proto)  je dnes, v době do prachu se hroutících autorit a jistot, nezpochybnitelnou morální autoritou a neotřesitelnou jistotou.

 

  Pavel OUDA (1973), zvaný Bochan, započal svou kariéru v Gangu jako šestnáctiletý  dorostenec akcí Příbram IV. v říjnu 1989, kdysi chráněnec starších Příbramáků, jim (nám) po letech vytřel zrak titulem mistra ČR v závodech silničních motocyklů třídy Supersport, dnes už závodí pouze pro radost a ve vzácných chvílích volna, coby proslulý motocyklový  prodejce a servisman, jen je škoda, že už nemá čas skoro na nic, ani na partu.

 

Filip PETRIČKO (1970), ač pražský Pepa Filis (nebo Gulis),přesto paradoxně poslední z legendární první trojice Příbramských matadorů (s Benem a Meďulou) v sestavě Gangu, poprvé na akci v Pacově v červenci 1989, po léta pro své schopnosti kategorizovaný jako přemisťovatel motorek - nikoli jezdec, avšak excelentní fotograf (hlavní fotograf Gangu) a majitel DTP studia, častý účastník akcí, leč již dlóóóuho bez motorky.

 

Jaroslav PÍŠA (1972), zvaný Bad, kamarád Carlose, poprvé na klubové akci  Čundr 2009 v červenci se zahájením v Trhovkách. Původně majitel Yamahy Virago 535 nyní majitel krásné XJ650 z roku 1982. Majitel rozestavěné vilky v Babicích, schopný vypít kdykoliv a cokoliv. Jeho velkou předností v klubu je rychlost při vyjížďkách.

 

 

 

  Lenka POMEZNÁ (1967), Gulisova partnerka, či přesněji matka jeho synka, až z dalekého Tanvaldu, by za svou nebetyčnou trpělivost zasloužila vyznamenání Za hrdinství v boji a Za odvahu před nepřítelem!

 

 

 

 

 

    David PTÁČNÍK (1990) - přítel Eliščin (snad už na furt:-)), debutoval na Čundru 2008, ač na to sice moc nevypadá, je to velice slušný, pozorný, citlivý a úslužný jinoch (už mi párkrát nezištně přinesl pivo!). Vlastní zatím sice jen motorkářskou kombinézu, ale nějak se začít musí, že. Šoféruje tedy doprovodné vozidlo a to vpravdě obětavě a excelentně. Jo a tuhle se pochlubil, že už dokonce mohl zajet s tátovou mašinou do garáže!!

 

Martina PTÁČNÍKOVÁ (1970) - máma Davidova, manželka Mírova, skorotchýně Eliščina a tmel rodiny Ptáčníků. Podívejte se na ni dobře. Jistě byste neřekli, co se v takové bytosti (je to blondýna) najde vnitřní síly k překonání krutých ran osudu, co nezměrné vůle žít dál i přes to nejhorší, co život přináší. Tam, kde já bych zmíral vyčerpáním, ona stojí. Jde. Žije. Díky za tebe, Martino!

 


Miroslav PTÁČNÍK (1966) - táta Davidův, debutoval na Čundru 2008, stavitel a pracant, jehož motorky okouzlily vlastně relativně nedávno a tak si koupil krásnej kousek (viz sekce Naše motorky). Za maskou věčně vysmátýho kaliče skrývá se dobrosrdečný poctivec a neohrožený rváč s každým a se vším - s blbci, magory, neplatiči, životem, s nelehkým osudem...

 

Tomáš ŘEHOŘ (1968), starý bard, kamarád z vojny, bývalý kolega policista, poté prodavač v zelenině, následně vicekastelán na Č.Šternberku, od  r. 1992 v téže funkci na hradě hradů - Karlštejně, debutoval při jím pořádané akci Noc na zámku v říjnu 1990, obětavá, čistá duše, jež sice nemá s motocykly mnoho společného, přesto jej ale s námi váže letité vřelé a upřímné přátelství, jež nemůže zhatit nic, co by nebylo v našich silách překonat, viď Tome.

 

  Jiří ŘEZNÍČEK (1979), když při svém debutu na Čundru 1997 přivezl jako třetí majitel v pořadí upřímně nechtěnou jawu 350, zvanou Nesmrtelná teta (protože byla fakt neodepsatelná), převzal po čase Nesmrtelňák její přezdívku i její negativní renomé, jenže pak na sobě dlouho a  poctivě pracoval, a z neotesaného mladíka a pražské máničky stal se oporou a solitérem, dělícím čas mezi nakedbike Suzuki GS750, zaměstnání při rozvozu léčiv a  úmornou přestavbu statku u nás, v Polabí.

 

  Roman SOUKUP (1971), když bráchovi Alešovi před dávnými lety sdělil jeho bývalý spolužák ze semické základky a rodák z pomezí Hrabalova Kerska a Velenky, zvaný odedávna Sosop nebo Sopka, elektrikář, prodejce sporáků, vynálezce, experimentátor, všeuměl a veskrze solidní člověk, že si jednou taky pořídí motorku, nevěřil mu ani za mák, ovšem letos na jaře si splnil mladický sen a na svém Viragu se i on stal součástí Gangu.

 

  Vladimír ŠLACHTA (1970), je dalším, kdo podědil přezdívku po své (bývalé) motorce - Bandita, ač zcela postrádá vizáž bandity, debutoval při Čundru 2000, absolvent jaderné fyziky původem z Třebíče, dnes však bytem v Lipencích u Prahy, ředitel nejmenované softwarové společnosti, privatizátor Telecomu, burzovní makléř - zkrátka bezejmenný vatař:)) věčně dobře naladěný, sršící životním optimismem a nabitý pozitivní energií (sakra, on snad nemá špatnou vlastnost!), občas vyrazí s kolonou Gangu na své VFR750, nebo i s rodinkou velkokapacitním peugeotem.

 

  Norika ŠLACHTOVÁ (1970), s přezdívkou, jak jinak, než  Notorika, jako by nestačilo, že jí na krku visí jak manžel Bandita, tak trio blonďatých kluků, kteří jí nedají vydechnout ani na chvíli.

 

  Pavel ŠLAPÁK (1968), můj bývalý spolužák, přezdívaný odedávna Uň (to však on děsně nerad!), na jehož vrub padá i historicky první akce VG Příbram I. v červenci 1985, kdysi znalec muziky, pak spolumajitel reklamní agentury, rozporuplná osobnost, pojící v sobě prvky salonního elegána a fotbalového výtržníka, donedávna (a jistě brzy opět) poklidně brázdící italské dálavy na svém cruiseru Kawasaki 1500, už nikdy v životě neudělá tu chybu, že by Skříňákovi při Čundru ustlal ve své chatce:).

 

Eliška ŠMIGOVSKÁ (1989), první z  plnoletých dětí Velkého gangu, debutovala se svými rodiči jako malý capart na Silvestru 1993, v časech puberty (její) přezdívána Kozatý dítě, a protože je dcerou své matky a navíc blondýnkou, stala se již od dětství terčem našich vtípků, lechtivých poznámek a přihlouplých (přiznávám) fórků, jež však naši malou "Eisku" zocelily a spolu s faktem, že život se s ní příliš nemazlí, vysochaly z ní činorodou, cílevědomou, pozornou, zvídavou a jistě atraktivní dívku, pro řadu pracovních aktivit téměř postrádající čas navštěvovat poslední ročník obchodní akademie.

 

  Jana ŠMIGOVSKÁ (1970), sestra mé manželky a černá ovce rodiny, zvaná občas Hrma Hoolihanová (M.A.S.H. 4077), jindy teta Kouř, jak ji pro její zdraví škodlivou vášeň příznačně nazval její dvouletý synovec, debutovala na Silvestru v Srní 1993, a ač  se jen těžko zbavuje mlsných pohledů povrchních seladonů, přesto upřímná, čistá, bezelstná a hodná, nikdy nezkazí žádnou legraci a loňského jara, po letech úvah (kdy už to téměř vzdala, neboť dneska už má motorku každej KRETEN:)) konečně i ona vyrazila ze svého bydliště v Praze na Jižním Městě v sedle Kočičky Hondy CB500.

 

 Marian ŠMIGOVSKÝ (1995) - až do r. 1999 byl nejmladším účastníkem Čundru (šlo o ročník 1997, kdy mu byly dva roky - a proslavil se počmáráním interiéru mámina stanu jejími rtěnkami, kdy tato po ránu slastně chrněla, pohroužena v delirium tremens, jóóó to byl pak řev!) a ač ještě nedávno malý embryo, dnes už se s ním dá jednat jako s chlapem. Přesto je ale stále vděčným terčem vtípků nás, starých dědků. Dobrosrdečný pubescent je vždy těžce "free" až do okamžiku, kdy na své "Čičí" CB500 přirachotí máma se slovy: "Sprše si o Čundru sice uniknul, ale jízdě s mámou za "odměnu" neunikneš, chachá!"  To pak bývá Marian pro změnu těžce shocking!

  

  Stanislav TRÁVNÍČEK (1961), zvaný Béda (jen o tom ještě neví:)) bývalý pražský lufťák, už řadu let však, spolu s rodinou, bytem u nás ve Velence, jehož s sebou přednedávnem přivedl Sosop, zaměstnáním technik STK (a to se podívejme!), majitel Hondy Transalp, ztělesněná slušnost a obětavost a přímo prototyp NORMÁLNÍHO člověka.

 

  Roman VELINSKÝ (1964), nechvalně proslulý strýček Scatman, policejní technik z Prahy, můj dávný kamarád (z mokré čtvrti), postrach všech barů a náleven v republice, debutoval při akci Karlštejn v r. 1995, aktér a autor neuvěřitelného množství hlášek, příhod, srandiček, gagů a lotrovin, nevysychající studnice příšerných nápadů a  neskutečných hovadin, nevyčerpatelný zdroj zábavy a legrace, opak Bédy, tedy prototyp NENORMÁLNÍHO člověka(:)), občas si zapůjčí mašinu v půjčovně svého vzdáleného švagra Karkulky, občas dorazí i s manželkou autem  vždy však dobře naladěn a připraven pařit do roztrhání těla!

 

  Zdeňka VELINSKÁ (1972), nebude trvat dlouho a Scatmanova choť, zvaná Švestka bude svatořečena (sv. Zdena z Proseka), neboť jinak nemožno ocenit její nekonečnou trpělivost, toleranci a  přemíru pochopení při snaze o udržování tepla rodinného krbu, debutovala při Novoroční akci v Pipicích 1997.

 

  Aleš VRÁNA (1971), můj brácha, kdysi Benem nazvaný Mumla, v tom se mnou jede od samého počátku, neboť on je autorem poloviny názvu naší party a on mě také přivedl k mašinám, vyučený černému řemeslu, již léta však, spolu s tátou, provozující úspěšnou, ale namáhavou zednickou živnost, hlučný srandista, jehož je všude plno, donedávna vytrvale pečující o legendu mezi motocykly Velkého gangu, Suzuki GS75X, slavného Knedlika, přes zimu však nečekaně zradíc a přeběhnuv v zrádcovský tábor Ducati:).

 

  Romana VRÁNOVÁ (1975), Romča alias Vzteklá moje zlatá ženuška sice svatořečena nebude, anžto nejsem hříšník Scatman, že, přesto však by ocenění bezesporu zasloužila, protože pro mě znamená SKUTEČNOU oporu jak v časech dobrých, tak především zlých, opravdová holka do nepohody, se mnou poprvé na akci v Příbrami v říjnu 1992 a i přes zřídkavé mráčky na jinak slunečné a jasné obloze rodinné pohody, můžu mluvit o štěstí, jež občas sedne i na vola, ehmmm?

 

  Jaroslav VRÁNA (1968), ano, na vola, neboť co jiného bych měl uvést k člověku, oplývajícímu nekonečnou řadou chyb, nešvarů, zlozvyků a především, především nezřízenou touhou po stále nových dobrodružstvích, zážitcích a  příbězích, místo toho, aby se usadil v pohodlném křesle a s potěšením se probíral zažloutlými fotografiemi z dávných akcí, při nichž by si spokojeně brumlal: Jó, to byly časy...